Pane Zaorálku

 


Snažíte se, seč vám síly stačí, držet krok s rusofoby a rusobijci celé naší, evropské i světové protiruské politické a mediální klaky při vykreslování Putinova Ruska jako nestvůry, připravené svými pazoury zachvátit půlku Evropy a po ní i Evropu celou, a po té Evropě i Svět - a já se vás v té souvislosti ptám: Blíží se v těchto dnech a v těchto měsících Moskva k Berlínu coby hlavnímu městu nejdůležitější země EU, anebo je tomu naopak? To znamená, že spíš se Berlín přibližuje k Moskvě? Není svědectvím právě tohoto přibližování Berlína k Moskvě přijetí Litvy, Estonska a Lotyšska do EU a současně i do NATO v r. 2004, pár let předtím přijetí do obou těchto organizací také Polska a právě dnes hurápřijetí do EU i Ukrajiny? Agitoval Putin či Lavrov či Filip v Paříži či Berlíně západní státy ke vstupu do Společenství nezávislých státú (SNS), nebo Kohout, Fülle a Kocáb v Kyjevě Ukrajinu ke vstupu do EU? Kdo je tedy vlezlejší a agresivnější, kdo se ke komu přibližuje a kdo si tedy víc zaslouží být označen za nebezpečně dotírajícího souseda?
Vojáci které země rozvrátili a dále úspěšně rozvracejí civilní i hospodářský život v Iráku, Afganistanu, v Libyi? Jsou tam někde Rusové, anebo jsou tam pluky americké, či smíšené pluky NATO - včetně pluků našich? Téměř všem evropským zemím nabízí Brusel členství v EU, nejvtíravěji pak zemím, obkolesujícím Rusko - ale Rusku samotnému to dosud nenabídl ani náhodou a každý ví, že mu to už nikdy nenabídne! Proč tahle výjimka a jaký čert se za ní skrývá? Cožpak by tahle znepokojivá otázka nenapadla každého z nás a určiě i vás, pane Zaorálku, kdybychom se byli nenarodili v Praze či v Ostravě, ale v Moskvě či Leningradu? Necítili bychom se coby Rusové ohroženi už samotnou touto otázkou a při neustálém tlaku a postupu cizího hospodářského a vojenského uskupení blíž a blíž k nášim život zabezpečujícím zdrojům bychom se nesnažili zachránit aspoň to nejbližší naše - to je území a lidí, kteří mluví stejným jazykem jako my a chtějí být naší součásti? Brali bychom to jako přirozenou obranu, nebo zavilý útok, za jaký to, pane Zaorálku, berete vy a prokazujete tím naprostou neschopnost střízlivého a spravedlivého pohledu na existující problém? Za tuto neschopnost empatie či zdravého úsudku vás Kalouskové a Scwarzebergové samozřejmě poklepávají přátelsky na rameno, protože tím jdete na ruku jejich vědomým lžím, ale u lidí, kteří volili stranu, která z vás udělala ministra zahraničí, jste pochopitelně ztratil kredit. A nejen to - berou to jako zradu, protože mluvit stejným jazykem, jakým mluví Schwarzenberg, za nic jiného brát nemohou. Jaký závěr pro sebe si z toho pro sebe učiníte?