Prezident Kennedy a naše vláda

 

Legendární americký prezident John Kennedy ( v úřadě v letech 1960 – 63), pocházel z milionářské rodiny a byl samozřejmě vším jiným, než socialistou. Ale ve všech svých statích v rámci svého programu Nové obzory zdůrazńoval existenci silného odborového hnutí, bojujícího o vyšší platy a vůbec ochranu všech zaměstnaneckých výhod a privilegií, za zcela nezbytnou a nezpochybnitelnou podmínku pro zdárný vývoj kapitalistického hospodářského systému. Kdybychom se pokusili tento historický fenomén ostranit nebo omezit, tvrdil Kennedy, došlo by v důsledku konkurenčního boje mezi jednotlivými podniky a podnikateli k prudkému poklesu výdajů na zaměstnanecké mzdy, koupěschopnost obyvatelstva by dramaticky poklesla, výrobci by neměli komu prodávat a výsledkem by byla kontinuální a stále se prohlubující hospodářská krize, ze které by nebylo pro nikoho z nás výhodiska. Provaz, kterým bychom zaměstnanecké mzdy vytrvale škrtily, by uškrtil nás všechny!

Tolik tedy John Kennedy. A teď si k němu postavme naši čackou vládní kohortu. Jejich dokolečka opakující se řeči o tom, že si odboráři berou občany jako rukojmí či dokonce živé štíty (Nečas), jejich praktiku, kdy si pro forma sice odboráře občas pozvou, vyslechnou je, a potom stereotypně a odmítavě zavrtí hlavou, jejich často se opakující řeči o tom, že stávkám je třeba nasadit chomout, a vůbec jejich celkovou a průhlednou snahu odbory v očích veřejnosti znevážit či dokonce zesměšnit (Gazdík), a nejraději je snad i zcela vymazat – vždyť dlěají jen neplechu! A nakonec jejich nejaktuálnější kalouskovský šprým, kdy si odboráře pozvou jakoby s nimi chtěli ještě diskutovat o možnosti dohodnout se o možnostech, jak odborářské stávce předejít - a místo dohadování jim s výsměchem předají už přetím jimi inspirovaný soudní výnos o tom, že se stávka nepovoluje. Nepřípomíná vám tohle všechno něco truchlivého a zlověstného, co už tady bylo? Nepočínali si Mussolini a Hitler úplně stejně, než konečně šlápli na brzdu a odbory prostě rozehnali a odboráře pozavírali? Snad nejsme ještě tak daleko, ale vedeni naší vládou se pomalu se k této metě přibližujeme. Jak rychle a zda vůbec je teď už jen na nás všech!