ODS-parta, jakou by si nikdo nevymyslil

  Běží mi před očima galerie předáků ODS, jejich tváře, jejich činy i to, co kdy prohlásili, a po tisícáté ve mně bouří pocit, že snad nejde a ani nemůže jít o partu lidí z našeho skutečného a existujícího života a světa. Že tomu musí být jinak, že k nám tihle od zbytků lidskosti oškubaní lidé připutovali nikoliv z končin českých otců a matek, ale z jakési potměšilé krajiny fantazie, ve které je fantastičtí a v žádném případě ne lidští tvůrci ( ti by to nedokázali), střihli do jejich jednotné a naprosto nepravděpodobné podoby i formy, a s jízlivými úšklebky je pak poslali mezi nás. Licoměrná fantazie ( aspoň podle mého), tyhle podivné a neuvěřitelné lidi tedy vytvořila, a fantazie, jako jejich stvořitelka a matka, je dál věrně a příchylně provází. Protože čím jiným než neuvěřitelnou fantazií je, že tato spolčenost, spolčená podlým úradkem učinit bohaté ještě bohatšími a zpupnějšími a chudé ještě chudšími a ještě ubožejšími, a otevřeně pohrdající vším, co si pamatujeme z Husa, Čapka či Masaryka, nebyla našimi lidmi dosud definitivně odmrštěna na politické smetiště? Že jsme tak dlouho museli čekat na to, až bude na politický výminek vyhnán předák, libující si v nacistických heslech, jako např. v tom o noci dlouhých nožů, a zřejmě proto vůbec nehledající nůž - ba ani ten nejkratší - na svého intimuse, když ho ten ztotožnil s Adolfem Hitlerem tím, že sám sebe označil za jeho - to je - předákova Bormanna? A že ani po tomhle se tak dlouho nic nedělo a Masarykův národ dál dělal, jako by se nebylo nic přihodilo? Že se lidé nevzbouřili a neobrátili se s hromadnými protesty. na policii, soudy či vládu, když si bývalý ministr vnitra , který měl být z titulu své funkce nejvyšším strážcem čistoty a pořádku v zemi, ale v době svého ministrování se až do zlámání kříže lopotil, aby se stal jejich hrobařem (viz např. zrušení finanční policie), dovolil označit za kriminální problém nikoliv to, že se cosi podezřelého a kompromitujícího událo, (viz Právo z 13. srpna 2009), ale to, že se o tom lidé dověděli? To bylo - a je určitě dodnes - podle něj a též podle mravně zborceného pohledu jeho strany provinění, které jediné by se mělo ztrestat. Ani zblo jsme se podle těchto bizárů neměli tedy dovědět o aféře v hotelu Savoy, ani písmenko o podivném a dosud neobjasněném setkání odesáckých politických špiček s jejich miliardářskými spřízněnými partnery v Toskánsku. Tma měla být pro nás dost dobrá a pro partu ODS a její pletichy zase vrcholně požehnaná.
Člověk zkrátka nevycházel z úžasu. A též jako by se s těmito vážně míněnými projevy a názory kdysi setkal. To když si jako kluk četl o Bratrstvu kočičí pracky - co řekli nebo provedli Dlouhé bidlo, Štětináč či Bohouš. Ale že by tohle všechno náhle ožilo vtěleno věrně do ideové podstaty velké politické strany, která nás výdobytky svého vládnutí otravuje dodneška - to by si tehdy - ve svém chlapeckém věku, neuměl představit ani v tom nejděsivějším snu.